Po dlouhé době čekání, během které jsme odpočítávali každičký úmorný den ve škole, jsme se “toho” konečně dočkali. A čeho? No přece dovolené, výletu, soustředění (jak chcete) v Chorvatsku!

V pátek jednatřicátého jsme se všichni sešli, naložili kufry, zkontrolovali doklady (nebojte, do kanálu nespadly!), rozloučili se a jeli si užít následující týden.

Po poměrně dlouhé cestě (i když oproti cestě zpátky...), přesezelých zadcích a pár minutách mikrospánku jsme dorazili do Vodic, místa našeho “domova” na následujících několik dní.

Všichni jsme se těšili na sluníčko, (chtěli jsme domů přijet jako černoši - no, povedlo se to jen některým), proto nás trochu zklamalo, když pršelo. Naštěstí hned za pár hodin sluníčko vykouklo, my vylezli z pokojů a slunili se každou volnou chvilku (až na pár z nás, kteří si hráli na upíry, nebo na ty, co se “lehce” připekli…)

A jak vypadal náš klasický den? To asi říct nejde, protože každý den byl jiný, podnikali jsme výlety, trénovali, někdy netrénovali, hráli hry,... Ale tak pokusím se o to.

V osm hodin jsme všechny stály nastoupené s karimatkami před apartmánem a pod vedením jedné cvičenky z nás jsme si na pár minut zaposilovaly. Poté byla snídaně - tousty, chleby, šunky, sýry, zelenina, jogurty, křupky, marmelády, nutella,... Následoval trénink - trocha basketu, posilování č. 2 a sprinty. Po vždy výborném obědě jsme buď odpočívali na pokojích, nebo se slunili u bazénu, či u moře (které teda mělo nádherných 18°C, ale bylo krásně průzračné a alespoň osvěžilo). Před večeří nás čekal ještě výběh a po večeři procházka do centra Vodic na nejlepší chorvatskou zmrzku.

Podnikli jsme také dva výlety - strastiplnou cestu necestu k Vranskému jezeru (ke kterému jsme ani nedošli) plná pavouků, všemožných brouků a také divokých prasat (...) a prohlídku historickými uličkami Šibeniku, které jsou jedna jako druhá, takže jsme se málem ztratili.

Jak jsem psala na začátku, cesta zpátky byla poměrně dlouhá, neboť jsme skoro 2 hodiny stáli na slovinských hranicích a pomalu zapomněli, že existuje něco jako vzduch a chlad. Každopádně jsme se vrátili v pořádku bez větší újmy na zdraví.

To by bylo tak nějak “stručně” vše. Ještě bych ale za nás za všechny chtěla moc poděkovat všem trenérům, kuchařům, řidičům za to, že to s námi přežili, snad i trochu užili a hlavně nás vzali s sebou. Moc děkujeme!!!

                                                           Klára Mašíčková